Nejstarší známá tetování jsou stará více než 5 000 let: ledová mumie Ötzi měl už přibližně kolem roku 3230 př. n. l. celkem 61 tetování a egyptské mumie z Gebeleinu nesou kožní značky, které se podle současného stavu výzkumu datují dokonce o něco dříve. Oba nálezy pocházejí z různých částí světa a nic nenasvědčuje tomu, že by spolu byly v kontaktu. To naznačuje, že se lidé naučili tetovat nezávisle na sobě v několika raných kulturách, místo aby se tato praxe rozšířila z jediného místa původu. Kdo sleduje časovou osu od nejstarších nálezů až po motivy, které si dnes může nezávazně vyzkoušet, získá jasnější představu o tom, jak dlouho už lidé prostřednictvím obrazů na kůži komunikují, ať už trvale, nebo dočasně.
Stručně shrnuto:
- Nejstarší jednoznačně datované tetování pochází z ledové mumie Ötziho a datuje se přibližně do roku 3230 př. n. l.; egyptské gebeleinské mumie však mohou mít ještě starší figurální motivy z doby kolem roku 3400 př. n. l.
- Slovo „tattoo“ pochází z polynéského výrazu „tatau“ a do evropských jazyků se dostalo až v 18. století díky plavbám kapitána Cooka po Tichomoří.
- U Maorů je Tā Moko dodnes úzce spjato s původem a společenským postavením a řídí se vlastní technikou i symbolikou, které se výrazně liší od jiných tetovacích tradic.
- Dočasné zdobení těla, jako je henna, je doloženo už stejně dlouho jako trvalé tetování a po tisíciletí doprovází slavnosti i důležité životní události.
Nejstarší známé tetování: Ötzi a ledová mumie z Hauslabjoch
Když byla v roce 1991 v Ötztalských Alpách objevena přibližně 5 300 let stará ledová mumie Ötziho, odhalila jeho kůže neobvykle rozsáhlý vzor: celkem 61 tetování, která se datují přibližně do roku 3230 př. n. l. (zdroj: Ötzi – Wikipedia). Na rozdíl od toho, co by se dalo u zdobení těla čekat, značky nejsou na dobře viditelných místech. Nacházejí se především na nohou, po obou stranách dolní části páteře a také v podobě křížového znaku za pravým kolenem a na pravém kotníku.
Pravděpodobně vznikly vpichováním kostěným hrotem nebo měděným šídlem, přičemž se do kůže dostal pigment na bázi sazí z ohniště. Zvlášť zajímavé je umístění značek: mnohé z nich se nacházejí na místech, kde Ötzi trpěl opotřebením kloubů souvisejícím s věkem nebo zátěží. Vznikla proto domněnka, že tetování mohla mít funkci tlumení bolesti podobně jako raná forma akupunktury či akupresury, a nešlo tedy pouze o ozdobu. Jde o vědecký výklad založený na nálezech, nikoli o potvrzený fakt; definitivní odpověď na otázku, proč byla vybrána právě tato místa, dosud neexistuje.
Ještě starší? Gebeleinské mumie a nejstarší obrazová tetování
Ötzi je sice nejlépe prozkoumaným raným nálezem, ale nemusí být nutně nejstarší. Dvě predynastické egyptské mumie z Gebeleinu, které Britské muzeum eviduje pod čísly EA 32751 a EA 32752, nesou tetování datovaná přibližně do roku 3400 př. n. l. (zdroj: Gebelein predynastic mummies – Wikipedia), tedy možná o několik století starší než Ötziho značky. Motivy se podařilo rozpoznat až poté, co infračervené snímky zveřejněné v roce 2018 v časopise Journal of Archaeological Science odhalily figurální vzory na kůži, která mezitím ztmavla. Podle současného stavu výzkumu patří k nejstarším známým obrazovým, tedy nikoli pouze lineárním, tetováním zachovaným na lidské kůži; pokud budou v budoucnu popsány starší nálezy, toto zařazení se změní.
Ötzi i nálezy z Gebeleinu společně ukazují něco, co platí pro celé dějiny tetování: stopy tetování byly nalezeny na mumifikovaných ostatcích z mnoha částí světa, od Egypta přes části Asie až po původní americké kultury (zdroj: Tattoo – Wikipedia). To svědčí o tom, že tato praxe vznikla nezávisle na více místech, místo aby se rozšířila po světě z jediného místa původu.
Odkud pochází slovo „tattoo“: od „tatau“ ke kapitánu Cookovi
Praxe je velmi stará, ale slovo, které pro ni dnes používáme, je ve srovnání s ní poměrně nové. Výraz „tattoo“ pochází ze samoanského, respektive polynéského slova „tatau“, které znamená něco jako „bít“ nebo „zatloukat“ a původně označovalo tradiční techniku, při níž se barvivo dostávalo do kůže (zdroj: Tattoo – Wikipedia). Do západních jazyků se tento výraz dostal až od roku 1768, díky plavbám kapitána Jamese Cooka po Tichomoří: členové posádky včetně botanika Josepha Bankse si s sebou při návratu do Anglie přivezli jak toto slovo, tak vlastní tetování.
To znamená, že dnes celosvětově používaný výraz je poměrně mladou výpůjčkou z 18. století, zatímco samotná praxe, jak ukazují předchozí části, je o tisíciletí starší. Kdo si klade otázku, proč byla tetování v Evropě dlouhou dobu jen okrajovým jevem, najde v tomto časovém odstupu mezi praxí a jejím pojmenováním alespoň část vysvětlení.
Víc než ozdoba: Tā Moko a význam tetování u Maorů
Jak rozdílný může být význam tetování v různých kulturách, ukazuje Tā Moko, tradiční tetovací umění Maorů v Aotearoa na Novém Zélandu. Tā Moko je úzce spojeno s manou, tedy úctou a duchovním postavením, i s vlastní genealogií; přijetí moko tradičně označovalo přechod z dětství do dospělosti a provázely ho vlastní rituály (zdroj: Tā moko – Wikipedia). Technicky se Tā Moko výrazně liší od ostatních tetovacích tradic popsaných v tomto článku: kůže se nepropichovala, ale doslova vyřezávala pomocí nástrojů zvaných uhi, tedy dlátek vyrobených mimo jiné z albatrosích kostí. Výsledkem byl rýhovaný, nikoli hladký povrch.
Také umístění se tradičně jasně řídilo pohlavím: muži nosili moko většinou na obličeji, hýždích a stehnech, ženy především na rtech a bradě. Tā Moko tak ukazuje, že tetování v některých kulturách zviditelňuje identitu, původ a společenské postavení, místo aby sloužilo pouze jako ozdoba. Jde o kontext, který si zaslouží respekt a neměl by být redukován na zaměnitelný vzor. Pokud vás zajímá také náboženská stránka tetování, například v islámu, samostatný přehled najdete v našem článku o tom, jak islámští učenci posuzují tetování.
Vždy existovalo i dočasné zdobení: henna a další dočasné umění na těle
Tetování není jediným způsobem, kterým si lidé po tisíciletí přenášejí obrazy na kůži. Henna se už od starověku používá v Egyptě, na Blízkém východě a na indickém subkontinentu k dočasnému barvení kůže, vlasů a nehtů; nástěnné malby z doby kolem roku 1680 př. n. l. už zachycují takto obarvené ruce (zdroj: Henna – Wikipedia). Henna dodnes tradičně provází významné životní události, jako jsou svatby, i svátky, například Íd nebo Dívalí.
Na rozdíl od tetování henna sama postupně zmizí: barva obvykle vybledne během jednoho až tří týdnů v důsledku přirozené obnovy kůže. Právě v tom spočívá důležitý poznatek pro dějiny zdobení těla jako celku: lidé si vždy vybírali mezi trvalým a dočasným zdobením těla podle toho, co si daná příležitost žádala; nejde o volbu buď, anebo, která by vznikla až s moderními produkty. Pokud chcete hennu a moderní dočasná tetování přímo porovnat, podrobné rozdíly najdete v našem srovnání dočasných tetování a henny.
Od rituálu k vyzkoušení: nalepovací tetování a semipermanentní motivy dnes
Dlouhá cesta od malování na tělo přes hennu až k trvalému tetování ukazuje především jednu věc: v minulosti vždy existoval prostor mezi „ničím“ a „navždy“. Dnešní nalepovací tetování a semipermanentní motivy tento prostor přesně vyplňují, ovšem s jasně vymezeným účelem: umožňují zjistit, jak motiv, velikost nebo umístění vypadají na vlastní kůži, ještě než vůbec dojde na rozhodování. Podrobně vysvětlujeme, čím se semipermanentní tetování technicky liší od klasických nalepovacích tetování, v našem průvodci semipermanentním tetováním.
Důležité je přitom mít na paměti omezení, které vyplývá už ze samotné historie: dočasný nebo semipermanentní motiv ukazuje pouze podobu motivu, jeho velikost a umístění. Neříká nic o tom, jak bolí trvalé tetování, jak se hojí ani jak přesně bude vypadat po letech; to by ukázalo pouze skutečné, trvalé tetování. Pokud vás stejně jako lidi před tisíci lety zajímá symbol s osobním významem, aktuální kolekce nabízí například motiv ochrany a víry nebo kompas, na kterých si můžete vyzkoušet, jak lze dnes významnou obrazovou symboliku nezávazně nosit.
Pokud po tomto výletu do historie přemýšlíte o svém prvním trvalém tetování, vyplatí se předem podívat do našeho průvodce prvním tetováním, který vám pomůže s výběrem motivu a umístění. A pokud při sestavování celé sady přemýšlíte, proč někteří lidé nedají dopustit na lichý počet motivů, důvody najdete v našem článku o pověře týkající se lichého počtu tetování.
Závěr: cesta od Ötziho k nalepovacímu tetování
Od Ötziho 61 značek přes figurální motivy gebeleinských mumií a polynéský původ slova až po Tā Moko a hennu se táhne souvislá linie: lidé používají svou kůži už více než 5 000 let k tomu, aby zviditelnili význam, sounáležitost nebo důležitý životní okamžik, ať už trvale, nebo dočasně. Dnešní možnost nezávazně si vyzkoušet motiv v kolekci dočasných tetování proto není odklonem od této historie, ale její nejnovější kapitolou.
