Kdo hledá „co říká Bible o tetování“, téměř vždy narazí na 3. Mojžíšovu 19:28, citovanou jako jednoznačný zákaz. Verš skutečně existuje a skutečně mluví o značkách na kůži, ale jeho kontext – kodex čistoty sepsaný pro starověký židovský národ a namířený proti tehdejším pohřebním zvykům pohanských národů – a skutečnost, že ho křesťané v průběhu staletí vykládali různě, činí odpověď méně jednoznačnou, než se na první pohled zdá. Jeden rumunský pravoslavný kněz veřejně píše proti tetování a odvolává se právě na tento verš, zatímco koptští křesťanští poutníci v Jeruzalémě nosí po staletí na zápěstí vytetovaný kříž jako vědomé znamení své víry. Na toto téma neexistuje jediný křesťanský názor a následující text staví vedle sebe verš, současný pastorační hlas a skutečnou historickou tradici, abys mohl otázku zvážit sám, nebo ji probrat se svým knězem.
- 3. Mojžíšova 19:28 zakazuje „cuttings...for the dead“ a „print any marks“, ale hebrejština používá dva různé výrazy – jeden pro zářezy jako projev smutku, druhý pro tetování – a verš je součástí kodexu obřadní čistoty, nikoli morálního přikázání, které by bylo jasně zopakováno v Novém zákoně.
- P. Marcel Stavara z kostela Biserica Icoanei v Bukurešti zveřejnil na basilica.ro vlastní text, v němž tetování nedoporučuje a cituje 3. Mojžíšovu a 1. Korintským 6:19–20; jeho stanovisko je osobním pastoračním názorem, nikoli rozhodnutím synodu Rumunské pravoslavné církve.
- Koptská rodina Razzouk tetuje křesťanské poutníky v Jeruzalémě už po generace a na pravé zápěstí jim vytetuje jednoduchý kříž – tuto praxi máme doloženou už od 17. století, což dokazuje, že tetování nebylo v rámci křesťanství vždy odmítáno.
Co skutečně říká 3. Mojžíšova 19:28
V překladu King James zní verš takto: „Ye shall not make any cuttings in your flesh for the dead, nor print any marks upon you: I am the LORD.“ Překlad NIV podává druhou část přímočařeji: „nor put tattoo marks on yourselves“, což vysvětluje, proč se tento verš objevuje téměř v každé diskusi o tetování a Bibli (zdroj: 3. Mojžíšova 19:28, srovnání překladů – BibleHub).
Původní hebrejský text používá dva různé výrazy tam, kde běžný překlad často nabízí jediné obecné slovo: seret označuje zářez či řez do kůže a qa'aqa' znamená znamení nebo otisk – v podstatě tetování. Tato dvě slova popisují dva různé pohřební zvyky, které jsou pojednány společně v jedné větě, nikoli jediný zákaz vyjádřený dvakrát (zdroj: poznámky k hebrejským výrazům, BibleHub).
Verš je součástí 3. Mojžíšovy 19, kapitoly věnované kodexu svatosti pro starověký židovský národ, který zakazuje řadu pohřebních a náboženských zvyků převzatých od okolních národů, od určitých rituálních účesů až po zářezy na znamení smutku za mrtvé. Bezprostředním kontextem je tedy oddělení od konkrétních pohanských praktik té doby, nikoli samostatné etické přikázání, které by bylo výslovně zopakováno jako takové v Novém zákoně. Křesťané chápou vztah mezi starozákonními kodexy čistoty a dnešním životem víry různě: někteří je považují za překonané příchodem Krista, jiní je zachovávají jako morální vodítko s trvalou platností. Tento článek mezi těmito výklady nevybírá – jeho cílem je dát vedle sebe verš, současný pastorační hlas a skutečnou historickou tradici, abys mohl o otázce přemýšlet jasně, ne abys dostal hotový verdikt.
Pastorační pohled rumunského pravoslavného kněze
P. Marcel Stavara, kněz v kostele Biserica Icoanei v Bukurešti, zveřejnil 9. července 2025 na basilica.ro – zpravodajském webu Rumunského patriarchátu – článek, v němž tetování nedoporučuje. Svůj postoj opírá o 3. Mojžíšovu 19:28 a 1. Korintským 6:19–20, kde je tělo označeno za „chrám Ducha svatého“, a přidává argument týkající se pohanského původu tetování ve starověku (zdroj: „Epidemie tetování“, Basilica.ro).
Prakticky doporučuje, aby ti, kdo uvažují o novém tetování, od této myšlenky upustili, a ti, kdo už tetování mají, aby o tom mluvili při zpovědi. Je důležité upřesnit, že jde o text jednoho kněze, zveřejněný jako jeho vlastní pastorační názor na církevním zpravodajském webu, nikoli o rozhodnutí synodu nebo kánon Rumunské pravoslavné církve s obecnou platností. Jeho článek obsahuje také tvrzení o zdravotní a psychologické povaze tetování, která zde uvádíme pouze jako jeho osobní názor – nikoli jako nezávisle ověřená lékařská fakta, protože takový status nemají jen proto, že se objevila v textu zveřejněném na církevním webu.
Křesťanská tradice tetování starší než debata: kříž jeruzalémských poutníků
Koptská rodina Razzouk tetuje křesťanské poutníky, kteří přijíždějí do Jeruzaléma, už po několik generací a jejich řemeslo lze vystopovat až do Egypta ve 14. století; koptský kněz Jersuis Razzouk se kolem roku 1750 usadil v Jeruzalémě a pokračoval tam v rodinné tradici. Klasickým motivem je jednoduchý kříž vytetovaný na pravém zápěstí (zdroj: Razzouk Tattoo – Wikipedie).
Tato praxe není nová. Evropští cestovatelé ze 17. století, například Johann Lund a William Lithgow, už tehdy zaznamenali křesťanské poutníky, kteří na konci cesty do Svaté země dostávali památeční tetování – důkaz, že tento zvyk výrazně předchází dnešní diskusi o tetování a víře (zdroj: Razzouk Tattoo – Wikipedie).
Je dobré mít na paměti, že jde o tradici specifickou pro koptské křesťanství, nikoli o praxi či schválení Rumunské pravoslavné církve. Neřeší otázku položenou na začátku článku, ale jasně ukazuje, že tetování nebylo v rámci křesťanství vždy odmítáno: existuje historická větev křesťanské tradice, která ho používá právě jako znamení víry nošené s hrdostí a předávané v rodině po staletí.
Proč jsou argumenty o „těle, na kterém záleží“ starší než debata o tetování
Po konverzi císaře Konstantina ke křesťanství římské zákonodárství výslovně zakázalo vypalování značek do tváře odsouzenců, přičemž možnost takto označovat jiné části jejich těla zůstala zachována. Uváděným důvodem bylo, že lidská tvář odráží Boží obraz (zdroj: Constantine the Great and Christianity – Wikipedie).
Tento příklad přímo nesouvisí s dnešním tetováním – mluvíme o trestu ukládaném odsouzencům na základě zákona, nikoli o osobní volbě jednotlivce –, ukazuje však, že představa, podle níž má tělo, a zejména tvář, zvláštní duchovní význam, má ve starokřesťanském myšlení hluboké kořeny. Jde o myšlenkovou linii, kterou v proměněné podobě najdeš i v dnešních argumentech pro tetování i proti němu, přestože žádný z nich nevyplývá přímo z Konstantinova zákona.
Co si z toho tedy odnést?
Tři skutečné opěrné body, ne jediná hotová odpověď: verš z 3. Mojžíšovy, čtený v původním kontextu kodexu čistoty, rumunský pravoslavný kněz, který se na něj veřejně odvolává proti tetování spolu s 1. Korintským 6:19–20, a staletí stará koptská křesťanská tradice, která tetuje právě ten symbol, jejž jiní považují za zakázaný. Křesťanská tradice jako celek nemá na tuto otázku jedinou jasnou odpověď a tento článek ji za ni nemůže vymyslet.
Pokud tě tato otázka osobně trápí, nejvhodnější je probrat ji se svým knězem nebo se svou náboženskou komunitou, protože jde o osobní pastorační rozhodnutí, které můžeš učinit pouze ty společně s nimi.
Pokud chceš jen zjistit, jak bude symbol víry vypadat na tvé vlastní kůži, než se rozhodneš pro trvalé tetování, vyzkoušení dočasného motivu před trvalou variantou ti ukáže jeho velikost, tvar a umístění na kůži. Je to pouze vizuální zkouška: neodpovídá na výše probíranou náboženskou otázku a nenahrazuje skutečný rozhovor s tvým knězem.
Pokud je ti blízká biblická symbolika, k dispozici je také několik motivů s náboženskou tematikou jako dočasné tetování:
Další varianty najdeš v kolekci dočasná tetování s tematikou víry, nebo pokud chceš vyjít ze symbolu kříže, v galerii motivů s křížem a dalšími náboženskými symboly. Obecné kroky při výběru prvního tetování – motiv, velikost, místo na těle – popisuje samostatně průvodce tvým prvním tetováním, mimo náboženskou stránku probíranou zde. Co ti dočasné tetování může a nemůže konkrétně ukázat o trvalé variantě, je zase podrobně vysvětleno v samostatném článku. A pokud se tvoje otázka týká spíše společenského vnímání v Rumunsku než náboženské stránky, přijetí tetování a generační změny jsou probrány samostatně.
